Psychologie hazardu: Poznej tajemství za závislostí

Jedna skupinka hráčů je snadno schopna po pár zatočení hru vypnout, pokračovat ve svých životech a k další hře se vrátit jindy. Druhá skupinka je na tom o něco hůř. I po sérii proher hrají dál a dál a na ukončení hry nemají dostatek síly vůle.

• Na vině jsou psychologické mechanismy výherních automatů, které přímo ovlivňují fungování našeho mozku a lákají k další hře.

Dopamin – chemie, co nás pohání kupředu

Jako první si většina představí hormon štěstí. Účel dopaminu v těle je ale mnohem větší. Tato dobře známá látka souvisí také s učením, očekáváním odměny a také již zmíněnou motivací. Dopamin se ale nevylučuje pouze při výhře na automatech.

Mozek ho totiž uvolňuje i když existuje pouze možnost, že něco získáš. Tedy nemusíš ani nic vyhrát, ale dopamin se vyplavuje a proto je v hazardu moment čekání na výhru tak lákavý.

Díky nepravidelným výhrám je dopamin o to silnější. Kdyby výhry přicházely pravidelně, brzy by tě to omrzelo. U hazardních her můžeš ale výhra přijít kdykoliv – po jedné točce, po deseti točkách nebo třeba vůbec.

• Právě tato nejistota drží mozek v pozoru a tak hraní stále a stále baví.

Reward prediction error

Reward prediction error (chyba v predikci odměny) je mechanismus, který vysvětluje, proč nás nepravidelné výhry baví víc než ty předvídatelné. Když mozek očekává určitý výsledek a realita je jiná, vzniká „chyba v predikci“. Pokud výhra přijde nečekaně, dopamin vystřelí mnohem výš, než kdyby přišla podle očekávání. Naopak, když výhra nepřijde, dopamin klesne — ale ne dost na to, aby tě odradil. Mozek se učí, že „příště to může být lepší“, a proto hraješ dál.

Near miss efekt

Představ si, že chceš, aby se na automatu objevily tři sedmičky za sebou. Padne jedna sedmička, padne druhá a třetí se zastaví o políčko vedle. V praxi jsi prohrál úplně stejně, jako kdyby nepadla ani jedna sedmička. Pocitově to ale mozek vnímá jinak – byl jsi velmi blízko úspěchu a třeba by to příště mohlo vyjít. Takto funguje near miss efekt.

Proč působí tak silně?

Pro většinu lidí je near miss efekt opravdu silný. Je to přirozená reakce mozku, který se učí z pokroků, aby dosáhl cíle. Když máme pocit, že jsme blízko daného cíle (v tomto případě výhry), dostáváme motivaci pokračovat dál.

Iluze kontroly

Mnoho hráčů má pocit, že dokáže výsledek hry nějak ovlivnit — volbou „správného“ momentu pro stisknutí tlačítka, výběrem konkrétního automatu nebo změnou výše sázky. Ve skutečnosti je každé zatočení zcela náhodné a na předchozích výsledcích nezávislé. Tato iluze kontroly je jedním z nejsilnějších psychologických triků, které nás drží u hry.

Gamblers‘ fallacy (Hráčský klam)

Hráčský klam je přesvědčení, že pokud nějaký výsledek dlouho nepřišel, musí přijít brzy. „Červená na ruletě padla pětkrát za sebou, teď už musí přijít černá.“ Ve skutečnosti má každé zatočení rulety stejnou pravděpodobnost bez ohledu na to, co padlo předtím. Ruleta nemá paměť — ale náš mozek ano, a právě to nás klame.

Kognitivní zkreslení a myšlenkové pasti

Kromě hráčského klamu existuje řada dalších myšlenkových pastí, do kterých hráči spadají:

• Konfirmační zkreslení — pamatuješ si výhry a zapomínáš na prohry. Po večeru u automatů si vybavíš tu jednu velkou výhru, ale ne dvacet proher, které jí předcházely.
• Eskalace závazku — „Už jsem prohrál 500 Kč, nemůžu teď odejít. Musím to dohrát.“ Čím víc prohraješ, tím těžší je odejít, protože mozek chce ty peníze „získat zpět“.
• Hot hand fallacy — opak hráčského klamu. „Právě jsem vyhrál třikrát za sebou, mám štěstí, musím pokračovat.“ Opět — automat nemá paměť a tvá šňůra výher nic neznamená pro další zatočení.
• Selektivní vzpomínání — hráči si pamatují dramatické výhry a zapomínají na běžné prohry. Proto se jim hazard jeví jako výnosnější, než ve skutečnosti je.

Proč někdo není závislý a jiný ano?

Ne každý, kdo si zahraje na automatu, se stane závislým. Rozdíl je v kombinaci biologických, psychologických a sociálních faktorů:

• Genetika a neurochemie — někteří lidé mají přirozeně nižší hladinu dopaminu nebo jinak fungující systém odměn. Pro ně je vzrušení z hazardu intenzivnější a hůře nahraditelné běžnými aktivitami.
• Osobnostní rysy — impulzivita, tendence k riskování a nízká tolerance nudy zvyšují riziko závislosti.
• Životní situace — stres, osamělost, finanční problémy nebo deprese mohou vést k tomu, že se hazard stane únikem z reality.
• Věk prvního kontaktu — čím dříve člověk začne hrát, tím vyšší je riziko budoucích problémů.
• Sociální prostředí — pokud hráči kolem tebe normalizují hazard, snáze se do něj ponoříš hlouběji.

Důležité je vědět, že závislost na hazardu je uznávaná diagnóza a není projevem slabé vůle.

• Je to změna ve fungování mozku, kterou lze léčit.

Závěr – už chápu proč, ale co s tím

Teď už víš, jak výherní automaty a hazardní hry pracují s tvým mozkem. Otázka zní — jak poznat, že se to týká i tebe?

Jak poznat, že mám problém:

• Hraješ déle nebo za víc peněz, než jsi původně plánoval
• Snažíš se prohry „dohrát“ dalším hraním
• Lžeš blízkým o tom, jak často hraješ nebo kolik jsi prohrál
• Máš pocit neklidu nebo podrážděnosti, když nehraješ
• Hazard je první věc, na kterou myslíš ráno
• Půjčuješ si peníze na hraní nebo zanedbáváš účty a povinnosti

Pokud se v tom poznáváš, nemusíš na to být sám. Existují organizace, které ti pomohou:

• Národní linka pro odvykání — 800 350 000 (zdarma, anonymně)
• Podané ruce — podaneruce.cz
• Projekt zodpovědné hraní — zodpovednehrani.cz
• Sebeomezení — většina licencovaných casin nabízí možnost nastavit si limity sázek, proher nebo se zcela vyloučit z hraní