Jaký je častý profil sázkaře loterií?

Národní loterie jsou velkým fenoménem ve většině zemí světa – pro Američany je to Powerball, pro Brity třeba Lotto, pro nás Sportka a všichni milujeme Henriho (i když… možná až si přečtete tento článek, budete ho zbožňovat méně) a jeho Eurojackpot.

Ten, kdo není bohatým, touží se jím stát, na tom není nic divného či nelogického. Výzkumy tento fakt jen potvrzují, neboť 13 % Američanů hraje loterii pravidelně každý týden a až 65 % z nich si minimálně jednou ročně vsadí. To jsou Američané. Evropané ovšem nejsou jiní. Celých 41 % Britů sází pravidelně a 67 % jen příležitostně. Za posledních několik let se prodeje loterijních tiketů zněkolikanásobily.

Ze sociologických průzkumů vyplývá, že spíše sázejí méně movití lidé. Dle amerického průzkumu, domácnosti ve Spojených státech utratí ročně v průměru 162 dolarů za loterijní tikety. Vyčleníme-li domácnosti s nízkým příjmem, ty utratí kupodivu více, a to 289 dolarů v průměru.

Otázka tedy zní: Proč nejvíce za sázenky utrácejí ti, kteří už tak i trpí finančním nedostatkem?

Odpověď naleznete v jejich sociálním statusu. Ty s nižším sociálním statusem totiž vidina jackpotu motivuje nejvíce. Možná by se dalo i říci, že čím je člověk chudší, tím více právě do loterijních tiketů investuje, tím více jej vidina vyřešení jeho svízelných finančních problémů uklidňuje. Přitom není důvod se jejich jednání divit, jelikož existuje množství příběhů, kterak chudý k penězům z loterie přišel. Vyhrát je jedna věc, udržet si peníze, je věc druhá. Zářným příkladem je Brit Michael Caroll, který k výhře přišel v britském Lottu. Konec jeho příběhu o loterijním štěstí však není šťastný, ostatně můžete si o něm přečíst tento článek. Milionářský konec Michaela Carolla je ovšem diskutabilní. Možná bylo pro jeho zdraví nakonec lepší, že o všechny peníze přišel. Kdo ví, jak by to bylo bývalo dopadlo, kdyby jich měl více.

V dnešní době mohou lidé hrát loterii už i zadarmo, například si můžou zahrát státní loterii Účtenkovka, kam pouze zadáte účtenku z jakéhokoliv obchodu fungujícím na systému eet.

Mnoho výherců zbankrotuje

Odhaduje se totiž, že jedna třetina výherců loterie stejně zbankrotuje. Tito výherci sice vědí, kolik vyhráli, ale často tuto sumu jaksi neodhadnou a utrácejí víc, než na co mají. Proč by si vlastně měli stanovovat jakýkoli rozpočet, když v bance mají stovky milionů? Vzpomínáte si na film Dědictví? Bohuš měl štěstí, velké štěstí a dokonce i cihlárnu, koně, kolotoče či bazén u chalupy. Ani přesně nevěděl, kolik toho vlastní a vlastně ani diváci to zcela nevěděli a pak zčistajasna o všechno přišel. Podobných příběhů také několik známe, přečíst si o nich můžete v tomto článku.

Méně šťastný než ochrnutý

Také si možná říkáte, že kdybyste vyhráli, budete skákat až do nebes. Ale nemusí tomu tak být. Kupodivu, alespoň jak tvrdí jedna studie, mnoho nových milionářů nakonec totiž usoudí, že to, že vyhráli, není zase až taková životní výhra.  Jejich úroveň štěstí se údajně pohybujte níže, než u těch lidí, kteří nedávno ochrnuli. O tom, že výhra se vždy štěstí nerovná, jsme psali v tomto článku.

Věk

Výzkumníci zjistili, že mladší lidé hrají loterii častěji. Dvacátníci a třicátníci hrají loterii až ze 70 % několikrát do roka, toto procento se pak snižuje se vzrůstajícím věkem – sázení není už tolik časté u čtyřicátníků, padesátníků či šedesátníků, kteří sázejí z cca 50 %, přičemž u sedmdesátníků a starších lidí chuť sázet klesá, a to cca o 5 %.

Pohlaví

Zřejmě tento fakt nikoho příliš nepřekvapí: Muži hrají častěji než ženy, a to cca o 20 %.

Profil sázejícího

Z jednoho amerického průzkumu, kterého se účastnilo na 2500 respondentů, vyplývá fakt, že takovým běžným profilem hráče loterie je pětatřicetiletý Afroameričan se základním vzděláním a měsíčním příjem nižším, než je 1000 dolarů. Cca 40 % sázejících pracuje na plný úvazek, 21 % je již v důchodu a 27 % je nezaměstnaných. Tito lidé jsou často ochotni pro koupi tiketu obětovat řadu věcí, jako jsou například:

• nezbytné věci do domácnosti, a to až ze 71 %
• 17,8 % kvůli sázení oželí elektroniku
• 6,5 % si raději nekoupí automobil a podobné dražší věci
• 5,7 % bude raději sázet, než aby utratili za lístek do kina, cestování nebo knihy
• 19 % sázejících sáhne kvůli sázení do svých úspor

A co by takový člověk s výhrou udělal?

• 58 % dotázaných by prý peníze utrácelo s rozmyslem, většinu by si nechali na horší časy a koupili by si hlavně věci, které potřebují oni sami nebo jejich blízcí.
• Přibližně 10 % dotázaných by peníze utrácelo za další hraní a loterijní tikety.
• Mnoho dotázaných prohlásilo, že jim výhra pomohla, a to zejména po finanční stránce. Většina však řekla, že ve skutečnosti prohráli více, než vyhráli.

Zajímavým zjištěním je…

• Že mnoho lidí ve skutečnosti údajně nehraje pro peníze. Mají však rádi to napětí a pocit, že se účastní národní soutěže.
• Je zarážející, že až 40 % soutěžících kupuje tikety, protože chtějí zkrátka zažít legraci. To však platí především pro mladší lidi, kteří z 62 % hrají pro tu zkušenost a ani ne tak pro výhru jako takovou.
• Přibližně 75 % soutěžících věří, že by mohli v loterii vyhrát, což znamená, že každý čtvrtý člověk výhru ve skutečnosti neočekává.
• Mnoho lidí, i přes možnost vsadit si online, dává přednost koupi tiketu offline. Zkrátka si tu koupi užívají, což v jednom průzkumu potvrdilo 78 % dotazovaných. Dalším důvodem, proč lidé často dávají přednost offline nákupu tiketů je také to, že online nákupům nedůvěřují. Starší lidé se často domnívají, že loterie, které jsou offline jsou jiné než ty, které jsou online. Přitom jde o totéž. Stejně tak někteří lidé věří, že sázení na Eurojackpot v okolních zemích, kupříkladu v Rakousku či v Německu, je lepší, než v České republice, zkrátka že výhra v těchto zemích je pravděpodobnější.

I pro stát samotný jsou loterie vítanou finanční injekcí. Například americká vláda z nich financuje množství svých programů. V roce 2014 šlo do státního rozpočtu 21,3 miliard USD, zatímco v roce 2008 to bylo jen 18,2 miliard USD.