„Boží mlýny melou pomalu, ale jistě…“ si určitě říkali někdejší kolegové Tondy Lynn z podniku Waffle House. Ale všechno hezky popořadě. Zkuste se teď zamyslet nad tím, co byste udělali, kdyby výsledky Sportky hovořily jasně ve váš prospěch, kdybyste vyhráli pár milionů… kdybyste vyhráli pár milionů ale s háčkem.
Edward Seward měl jednu velmi oblíbenou vaflárnu v Alabamě a byl jejím pravidelným zákazníkem. Mimo jiné s oblibou kupoval loterijní tikety a podarovával jimi své rodinné blízké, kamarády anebo jej dával jako spropitné obsluze v restauracích.
V březnu roku 1999 tři zaměstnanci Waffle House otevřeli své obálky a našli tam… no, nenašli tam zkrátka nic, žádnou výhru. Druhý den ale servírka Tonda Lynn Dickerson svou obálku otevřela a našla v ní výherní los v hodnotě 10 milionů dolarů. Jaké štěstí! Zaradovala se jistě Tonda. Co myslíte, jaká byla reakce jejích kolegů?
Tak prý zněla dohoda mezi kolegy Waffle House a kteří se rozhodli s ní o výhru soudit, jelikož Tonda byla chamtivá a odmítla se s nimi rozdělit. Edward Steward byl jejím chováním také zarmoucen, a proto u soudu Tondiny kolegy podpořil. Tiket jím byl totiž považován za spropitné a v restauracích to tak přeci běžně chodí, že spropitné se rozdělí mezi obsluhující personál. Ale zřejmě to neplatí u 10 milionů. Nebo toho dojmu nabyla alespoň Tonda. Její domněnku potvrdil nakonec i soud, který smetl žalobu jejích kolegů ze stolu s tím, že se jednalo pouze o ústní dohodu. Takže Tonda si mohla svou výhru ponechat. Jaké štěstí, říkáte si?
V S corporation se neplatí žádné federální daně z příjmů. Namísto toho jsou příjmy a ztráty rozděleny mezi akcionáře a na ně jsou také převedeny. Akcionáři tak musí vykazovat svůj příjem či ztrátu ve vlastních daňových přiznáních. S corporation je výhodná z důvodu neexistence dvojího zdanění – tedy na korporátní a osobní úrovni.
Jenomže firma 9 Mill začala zajímat Toye Sue Washington z Ministerstva financí, která Tondě vyměřila poplatek za nezaplacenou federální dárcovskou daň v hodnotě 771,570 USD.
Tondinu šťastnou hvězdu viděli zřejmě padat její někdejší kolegové a něco si přáli. A asi vás napadne, že to asi zrovna nebude pro její blaho. Tonda na svou šťastnou hvězdu ale spoléhala a proti výměru daně se odvolala, protože převod peněz nebyl darem, jelikož přeci existovala dohoda o jackpotu s její rodinou, který když vyhraje, bude jej s ní sdílet. Něco podobného tady bylo už na začátku, vzpomínáte? Tedy žádný dar, ale dohoda. Dohoda, která však nebyla nijak specifikována, zkrátka taková volná dohoda, že když někdy někdo z rodiny vyhraje v loterii, podělí se s ostatními jejími členy. Tak tak to bylo. Navíc majitelem tiketu byla společnost 9 Mill, který jí byl také podepsán a nikoli Tondou a rodinní příslušníci, coby akcionáři, pouze z této pozice těžili.
Přesněji 13 let od výhry a Tonda dostala vyrozumění: byl to dar. Když se Tonda soudila se svými kolegy, byl tiket považován za dar, který dostala ona. Tonda nakonec na daních musela zaplatit více jak 1 milion USD.
Člověk se stává chamtivým, když ví, že může mít víc než ostatní. Kdyby spropitné bylo bývalo 10 USD, s klidnou duší by se Tonda se všemi asi rozdělila. Jako spropitné je 10 USD hezkých, ale když se rozdělíte, má každý málo, nikoho to nemusí mrzet. Když jde ale o 10 milionů, měl by každý dost, ale ten jeden by měl nejvíc. Kdyby v obálce výherní tiket našel kdokoli jiný z jejích kolegů, nikdo s jistotou nemůže tvrdit, že by se rozdělil. Co si myslíte, že byste udělali v této situaci vy?
S poctivostí nejdál dojdeš, říká se, ale občas se to může zdát jako nuda. Možná by bez přestání pořád prodávala vafle, ale měl by ji alespoň každý rád. V současné době ji znovu živí práce ve vaflárně a každý, kdo zná její příběh, ji rád nemá.
O loterie se zajímám již od roku 2011 a dodnes se mě tento koníček drží. V roce 2016 jsem založil o loteriích web Vyhraj.com, který jsem následně v roce 2017 prodal, avšak za podmínek, že budu moci stále publikovat na téma loterií a stíracích losů. Nyní jste na webu, který má s novými majitely nový kabát a mnohem více informací.
